Leto Počty středověk long.txt

Card Set Information

Author:
klatil
ID:
155926
Filename:
Leto Počty středověk long.txt
Updated:
2012-06-06 22:22:14
Tags:
letopocty pohadkou
Folders:

Description:
60 letopoctu ze stredoveku pro 7. tridu
Show Answers:

Home > Flashcards > Print Preview

The flashcards below were created by user klatil on FreezingBlue Flashcards. What would you like to do?


  1. Romulus Augustulus
    pad ZapadoRimske rise

    Rise padla pod naporem germanskych kmenu v dusledku stehovani narodu
    Mnozi obcane dokonce vitali Germany, nebot byli pod tezkym zdanenim. Ovsem netusili co je a pristi generace opravdu ceka. Germanske kmeny totiz prisly "z praveku", a tak doslo na dlouhou dobu k zaniku kultury v Evrope.

    Tento letopocet se povazuje za signifikantni, nebot germansky vojevudce, ktery sesadil Augustua z trunu, se ani nenechal provolat římským císařem a odznaky císařské moci nechal poslat byzantskému císaři.
    476
  2. Chlodvik franckym kralem

    V době zániku západořímské říše sídlily franské kmeny v severovýchodní Galii kolem středního a dolního toku řeky Rýna. Postupně se spojovaly do kmenových svazů, v jejichž čele stáli silní náčelníci, kteří mezi sebou soupeřili o moc. Nejschopnější z nich, Chlodvík z rodu Merovejců, který původně vládl v Tournai, odstranil své soupeře a sám se stal roku 481 králem všech Franků. S pomocí své družiny si poté podmanil téměř celou Galii (dnešní Francii) od Rýna až k Pyrenejím. Roku 486 zvítězil v bitvě u Soissons nad tzv. římským králem Syagriem o rozšířil své državy dále na západ. Po porážce Vizigótů u Vouillé roku 507, zabral jejich území v jihozápadní Galii, a donutil je přesunout se na Pyrenejský poloostrov. Pouze Burgundi, jejichž říše se rozkládala v jihovýchodní Galii, zatím své državy uhájili. Na konci své vlády se Chlodvík vydal ještě za Rýn a dobyl germánská území na pravém břehu řeky. Tak položil základy franské říše.
    481
  3. Hagia Sophia
    Justinian
    datum priblizne

    Zachovávání pohanských zvyků a stejně tak odpadnutí od víry po přijetí křtu se trestalo smrtí. V roce 529 Justinián zakázal pohanům veřejně vyučovat na athénské Akademii, centru novoplatónské filozofie.

    Římské právo v období pozdní antiky se v důsledku zákonodárné činnosti císařů a velkého množství právních dobrozdání a výkladů stávalo stále méně přehledným a vzájemně si odporujícím. 7. dubna 529 komise zveřejnila sbírku všech platných císařských zákonů, nařízení a reskriptů známou jako Codex Iustinianus, jež svým rozsahem předčila dřívější Codex Theodosianus.
    550
  4. Vylodeni Arabu na Pyrenejskem Poloostrove

    V roce 711 se Arabové vylodili ve Španělsku, které ovládali Vizigóti. Vizigóti byli nejednotní a tak brzy podlehli arabské invazi. Noví vládcové se napřed pokoušeli oživit svatou válku proti křesťanům v severním Španělsku, ale brzy je od toho odvedly jiné zájmy. Španělsko, jemuž dlouhou dobu vládli Římané, bylo zemí daleko více městskou – a uhlazenou – nežAfrika. Arabové sem přinesli svojí poezii, umění a architekturu, kterou pochytili od národů, které ovládli (Indové, Mezopotámci, Peršané). Židé a křesťané zde měli svobodu vyznání. V muslimském Španělsku vzkvétala kultura a vzdělanost. Ve zbytku Španělska bylo daleko méně projevu civilizace.[editovat]
    711
  5. Karel Martel bitva u Poittiers
    zastaveni invaze Arabu do Evropy

    Bitva u Tours (známá též jako bitva u Poitiers) je jedna z nejdůležitějších bitev 8. století. Odehrála se v říjnu (pravděpodobně někdy mezi 10. a 25. říjnem včetně) 732 poblíž Tours a Poitiers a vojsko Franků vedenéKarlem Martelem v ní porazilo arabskou armádu emíra Abd ar-Rahmána. Zdroje se rozcházejí v tom, zda šlo o velkou bitvu, která je často heroizována, nebo jen likvidaci arabských průzkumných oddílů. Bitva je považována za konec arabské invaze do Evropy.
    732
  6. korunovace Karla Velikeho na cisare papezem
    Karolinska renesance

    Největšího rozmachu dosáhla Franská říše za Pipinova syna Karla Velikého (vládl 768-814), podle něhož se celý rod nazývá Karlovci.

    Dvůr Karla Velikého se stal významným střediskem kultury, jaké bychom v tehdejší Evropě – s výjimkou Byzance – marně hledali. Po pádu římské říše se kulturní vývoj na západě ubíral složitými cestami. Barbarské národy neuměly číst ani psát a vědění starověkého Říma upadalo pozvolna v zapomnění. Určitého vzdělání se dostávalo pouze kněžím a mnichům, kteří potřebovali číst církevní spisy, především Bibli, aby ji mohli vykládat věřícím. Teprve ve Franské říši za panování Karla Velikého a mnohdy právě z jeho popudu došlo k rozkvětu vzdělanosti, výtvarného umění a stavitelství. Tato snaha po obnově kulturního života bývá nazývána karolinskou renesancí.

    Sám se naučil psát až v dospělém věku. Ve franských klášterech bylo v době Karla Velikého vytvořeno nové písmo, které se nazývá karolinská minuskula. Bylo velmi jednoduché, praktické a rychle se rozšířilo. Z karolinské minuskuly vznikla později malá písmena abecedy, kterou používáme dnes i my – nazývá se latinka.

    Roku 800 korunoval papež Lev III. během vánočních bohoslužeb v Římě Karla Velikého císařem. Tak byla na západě obnovena římská říše, která se ovšem vůbec nepodobala starověkému otrokářskému impériu. Nový význam dala její existenci církev. Středověký římský císař se měl stát vládcem a ochráncem všech západních křesťanů. Tato představa byla zcela neuskutečnitelná. Přesto panovala po celý středověk.
    800
  7. Konstantin a Metodej prichod na Moravu

    Na Velkou Moravu dorazili bratři na jaře 863 (Byzanc nemohla vyslat biskupa, jak žádal Rastislav, neboť neměla o poměrech na Moravě představu a dostala by se tím do konfliktu s Římem. Díky tomu ale misie Konstantina a Metoděje nevzbudila podezření u franských kněží, a oba bratři mohli zprvu nerušeně pracovat). Pracovali zde s velkými úspěchy, protože vedli kázání i vyučování bratří ve staroslověnštině. V roce 864 ale napadl Ludvík II. Němec Velkomoravskou říši a kníže Rostislav byl nucen přiznat vazalství vůči Východofranské říši a umožnit návrat latinským kněžím. Brzy po jejich příchodu zpět do země došlo ke svárům dvou koncepcí – latinské a staroslověnské.
    863
  8. Kral Alfred Veliky sjednotil Anglii
    renesance

    Alfréd Veliký (845? - 26. říjen 899) byl v letech 871 až 899 králem anglosaského království Wessex. Je oceňován pro obranu království proti Vikingům a je jediným anglickým králem, s jehož jménem je spojován přívlastek Veliký. Byl prvním králem jihozápadních Sasů, který byl titulován jako král Anglie. Byl vzdělaný, podporoval rozvoj školství, inicioval zdokonalení právního systému a obranného systému země.
    871
  9. Zanik Velke Moravy

    V roce 894 kníže Svatopluk zemřel. Za vlády jeho nástupce, Mojmíra II.,
    bylo na Velké Moravě pravděpodobně ještě obnoveno staroslověnské
    biskupství, nicméně od říše se začaly odtrhávat některé kmeny (české
    kmeny se v roce 895
    přidaly na stranu Východofranské říše a dále se odtrhly i kmeny v
    Lužickém Srbsku). Svatoplukův nástupce, syn Mojmír II., po urovnání
    vnitřního rozporu s bratrem Svatoplukem II. vyhrává několik bitev s
    Franskou říší, přičemž obě dvě tehdejší středoevropské velmoci střídavě
    užívají pomoci staromaďarských kmenů zpoza Karpat, které se po
    Svatoplukově smrti častěji objevují v Panonii. Zásadní bitva mezi Moravany a Maďary není známa. Patrně obsazovali, anebo byli poručeni králem Mojmírem II. nebo jeho výbojným bratrem Svatoplukem II. osídlit
    panonskou kotlinu a po roce 907 se už Velkomoravská říše v historických dokumentech nevzpomíná.
    906
  10. vznik svate Rise Rimske
    Jindrich Ptacnik kralem

    Heinrich der Vogler, byl vévoda saský (912 – 936) a král východofranský (919 – 936), zakladatel tzv. saské, resp. otonské dynastie králů a císařů Svaté říše římské, kterou znovu obnovil jeho syn Ota I. Veliký.
    919
  11. Smrt Knizete Vaclava

    Byl vychováván svou babičkou svatou Ludmilou a vzdělával se v Písmu (svatém) a v písmu (psaném) na Budči. Jako kníže, po porážce saským králem Jindřichem Ptáčníkem, dokázal zachovat suverenitu českého státu a založil chrám sv. Víta, hlavní kostel knížectví. Byl zavražděn ve (Staré) Boleslavi, sídle svého bratra Boleslava, který díky tomu převzal vládu. Po smrti začal být Václav uctíván jako svatý pro svou zbožnost (vlastnoruční pěstování vína a obilí pro svaté přijímání, péči o chudé, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení šibenic a model ap.) a posmrtné zázraky.

    Roku 895, po smrti Svatoplukově, odepřela „knížata Čechů“ poslušnost Velké Moravě (nástupcem byl Svatoplukův syn Mojmír II.) a uznala lenní závislost na východofranské říši.
    935
  12. Prazske biskupstvi

    Vznikla v roce 973 jako diecéze podřízená mohučskému arcibiskupství, prvním pražským biskupem byl Dětmar, druhým pak sv. Vojtěch.
    973
  13. Zanik Zapado francke Rise
    vymreli Karlovci

    Během 10. století začala moc Karlovců upadat, král přímo vládl pouze v Paříži a jejím okolí. Po smrti bezdětného krále Ludvíka V. zvaneho Leniveho, byl roku 987 zvolen francouzským králem Hugo Kapet z vlivného rodu Robertovců.
    987
  14. Vyvrazdeni Slavnikovcu

    Dnes mezi odborníky převládá názor, že Slavníkovci byli blízcí příbuzní Přemyslovců, Liudolfingů (Otonů) a zlických knížat, nebo dosazení správci v oblasti Trstenické stezky.[7] Jejich úkolem bylo kontrolovat tuto pro Boleslavovo knížectví životně důležitou oblast, v žádném případě nemohli být Přemyslovcům mocensky konkurenceschopní. Trstenická stezka byla v 10. století mezinárodní magistrálou spojující západní a východní Evropu, po které proudilo zboží (kožešiny, sůl, otroci, luxusní zboží atd.). Český kníže z tohoto obchodu musel mít obrovské zisky.Důležitá je i informace o 1000 bojovnících, které Boleslav I. poslal roku 955 Otovi II. V té době měl na jihu svést další bitvu s Maďary. Pokud by Slavníkovci chtěli Boleslavu I. či později Boleslavu II. mocensky konkurovat, museli by mít vojsko nejméně tak velké. Česká kotlina se svými zdroji a hustotou obyvatelstva by takový počet bojovníků nedokázala uživit.
    995
  15. Vladivoj dostava Cechy lenem od cisare

    V listopadu roku co mat vedet Vladivoj v Řezně přislíbil, údajně „v důsledku moudré rady“, věrnost králi Jindřichovi II. a odměnou obdržel Čechy v léno. Stal se tak prvním českým vladařem, který si nechal Čechy udělit od římského panovníka, což mělo za následek, že byl český stát pak považován za součástSvaté říše římské. Římští panovníci se tedy budou v budoucnu častokrát dovolávat toho, že mají pravo rozhodovat o tom, kdo bude sedět na českém trůně a zasahovat do české politiky. Historička Barbara Krzemienská je toho názoru, že Boleslav Chrabrý v této době už zřejmě obsadil Moravu a Vladivoj si lenním slibem chtěl pojistit alespoň český trůn (navíc se poté nemusel obávat Jindřichova vojska). Podle kronikářů byl Vladivoj notorický alkoholik, „vždy žízní trápen byl tak, že ani hodinu bez pití trvati nemohl“, a již počátkem roku 1003 se upil k smrti. Po smrti Vladivoje byl díky vojenské pomoci Jindřicha II. na český knížecí stolec dosazen kníže Jaromír, brzy však musel prchnout před Boleslavem III. a Boleslavem Chrabrým.
    1002
  16. Sazavsky klaster

    U jeho zrodu stáli kníže Oldřich a (tehdy ještě poustevník) Prokop, kolem něhož se zde tvořila skupina následovníků již asi od roku 1009. Kníže Oldřich v roce ???? tuto komunitu povýšil na benediktinský klášter. Sázavský klášter je považován za středisko slovanské vzdělanosti. Jeho zakladatel, Prokop, se snažil rozvíjet a uchovat cyrilometodějskou tradici. Hovoří o něm latinská Legenda o svatém Prokopu, v níž se objevuje téma zápasu české a německé kultury. Významnou roli hrály styky Sázavského kláštera s Kyjevskou Rusí.Podle legendy, která hovoří o založení kláštera na Sázavě, Prokop nabídl knížeti Oldřichovi vodu, která se proměnila ve víno. Za tento čin pomohl kníže Prokopovi založit tento klášter.
    1032
  17. Bretislav se vzdava vlady- dostava Cechy lenem od Jindricha III.

    Břetislav nabídl Jindřichovi, že s ním bude jednat osobně, ale král se toužil pomstít za vojenskou porážku. V následujícím roce se vyhnul pohraničním zásekům, pronikl celkem bez problémů do nitra země a oblehl Břetislava na Pražském hradě. Když se ukázalo, že biskup Šebíř i mnozí velmoži jsou přístupni kompromisům, kníže se Jindřichu III. podrobil, aby zabránil dalšímu pustošení své země. Poté se Břetislav I. dostavil na říšský sněm do Řezna, kde byla přítomna přední knížata. 15. října v Řezně musel Břetislav bosý a v rouše kajícníka padnout Jindřichovi k nohám, vzdát se vlády a žádat o odpuštění. Byla mu udělena milost, složil lenní hold a přísahu věrnosti. Údajně přijal Čechy a další dvě území (soudí se, že šlo o slezské Vratislavsko a Hlohovsko) v léno. Jednalo se ovšem hlavně o formální podrobení. Jindřich III. potřeboval Břetislava jako významného spojence. V následujících letech byl Břetislav již pevným a vysoce ceněným spojencem Jindřicha, kterého podporoval zejména při tažení do Uher.
    1041
  18. rozdeleni krestanske cirkve na Rimskokatolickou a Pravoslavnou

    Události roku ???? byly na Východě všeobecně chápány jako další dočasné schizma, způsobené tím, že papežský stolec okupovali neinformovaní a nevzdělaní Němci. Touto představou otřáslo, když na základě úspěchů první křížové výpravy byli vyhnáni pravoslavní patriarchové v Antiochii a Jeruzalémě a nahrazeni latinskými preláty (1099).Formální schizma se stalo skutečným, když křižáci na čtvrté křížové výpravě dobyli Konstantinopol (1204), rozbili jednotu říše a založili zde latinské císařství. Nenáviděný okupační režim vedl k prohloubení rozkolu mezi Východem a Západem. Tomu přispěl i fakt, že papež Inocenc III. (1198–1216) nebyl ochoten odsoudit toto západní dobrodružství dostatečně účinně. Naopak jmenoval Benátčana Tomáše Morosiniho konstantinopolským patriarchou.
    1054
  19. vyhlaseni staresinskeho radu seniorat
    Bretislav I.

    Seniorát je dědičné právo nejstaršího člena rodu na vládu.Nejstarší žijící člen vládnoucí dynastie tak získával právo po smrti dosavadního vládce na nástupnictví. V českých zemích bylo toto právo uplatňováno až do počátku 13. století, kdy Přemysl I. Otakar zavedl právo primogenitury.
    1055
  20. Bitva u Hastings
    Vyhral normandsky vevoda Vilem Dobyvatel

    Bitva u Hastingsu se odehrála 14. října ???? a skončila rozhodným vítězstvím normanského vojska a byla základem ovládnutí Anglie Normany. Jednalo se o střetnutí armády vedené Vilémem, vévodou z Normandie a anglosaského vojska vedeného anglickým králem Haroldem Godwinsonem.
    Bitva skončila vítězstvím Normanů, Harold Godwinson byl zabit, jak se tradičně uvádí šípem, který ho zasáhl do oka. I když se později objevil anglický odpor, tato bitva byla rozhodujícím momentem v získání Vilémovy vlády nad Anglií.
    1066
  21. Korunovace Vratislava II
    Za pomoc cisari Jindrichovy VIII v boji o investituru

    První český král z rodu Přemyslovců. Zároveň byl titulárním polským králem. Jako kníže byl Vratislavem II., jako král Vratislav I.
    Německý král i papež chtěli Vratislava získat na svoji stranu do pozdějšího boje o investituru, tedy zda má světský panovník právo volit a uvádět do funkce církevní hodnostáře. Polsko a Uhry stály při papežovi, zatímco Vratislav zůstal věrný Jindřichovi.
    Vratislav II. obdržel od císaře Jindřicha IV. za své věrné služby královskou korunu (ovšem jen nedědičnou), byl zbaven povinných poplatků a povinován účastí českých vládců s družinou na korunovačních cestách německých panovníků do Říma.
    V polovině ledna 1092 se král Vratislav II. zranil při lovu (spadl z koně) a zemřel. Byl pohřben ve vyšehradském kostele, jeho hrob se ovšem dosud nepodařilo najít. Jeho třicetiletá vláda byla ve znamení růstu prestiže a moci českého státu.
    1085
  22. Turci dobili Jeruzalem
    I. Krizova Vyprava

    První křížová výprava v dějinách byla
    vyhlášena roku ???? na clermontském
    koncilu papežem Urbanem II. a směřovala
    do Svaté země
    za znovudobytí Božího hrobu od muslimů (Turku). Vyhlášení výpravy bylo částečně
    reakcí na postupné pronikání tureckých nájezdníků do Anatolie, kde na Byzantské
    říši dobyli značná území a oslabili moc říše. Byzantský císař Alexios se obrátil
    na papeže, aby mu pomohl získat dobrovolníky do jeho žoldnéřské armády, díky
    níž by mohl ztracená území na východě znovu dobýt. Vyhlášení výpravy bylo
    zároveň motivováno snahou papeže Urbana II. o zmírnění schizmatu mezi
    západní a východní katolickou církví. Urban II. zároveň mohl využít vyhlášení
    výpravy k tomu, aby získal navrch nad císařem Jindřichem IV., svým
    protivníkem v boji o
    investituru.

    Papežův
    apel na pomoc východním křesťanům se zvrtl ve vyhlášení svaté války za
    osvobození svatých míst, což mělo velký ohlas i mezi evropskými venkovany,
    kteří se již nasledujiciho roku vydali na cestu do Svaté země. Podněcováni lidovými kazateli, dorazili ze severní Francie až do Byzantské říše, a po cestě plenili a loupili. Císař Alexios byl zklamán, neboť tito poutníci nebyli rytíři, jaké očekával.
    Dal je proto rychle přepravit na asijskou pevninu, kde začali pořádat nájezdy na turecká území. Turci na ně však uspořádali odvetnou výpravu a téměř všechny křižáky pobili. V německých zemích se zatím shromáždily další chudinské houfy, které začaly pořádat židovské pogromy.
    Německé křižáky však dal už na uherských hranicích rozehnat král Koloman.

    V druhé polovině tehoz roku se vydala na cestu rytířská vojska. Jejich veliteli byli především francouzští a normanští velmoži, kteří se nasledujiciho roku dostali do Konstantinopole, kde
    složili lenní přísahu císaři Alexiovi. Přísahou se křižáci zavázali navrátit všechna území zpět pod vládu Byzantské říše, za to měli slíbený podíl na kořisti a podporu během výpravy ze strany císaře. Křižáci dobyli Nikáju a porazili Turky v bitvě u Dorylaea, dobyli Edessu a Antiochii a roku 1099 i samotný cíl křížové výpravy – Jeruzalém. Křižáci své závazky vůči Byzantskému císaři nedodrželi, nevrátili mu zpět kdysi byzantská území, na kterých zakládali své křižácké státy, budované po vzoru západoevropských feudálních monarchií, což na další generace se stalo ohniskem napětí mezi Byzantinci a západními Franky, kteří se na Blízkém východě usadili.
    1095
  23. Kosmova kronika
    datum priblizne

    Kosmova kronika česká (lat. orig. Chronica Boemorum, v přesném překladu Kronika Čechů) je nejstarší česká kronika, tj. kronika týkající se dějin Čechů. Původní text byl napsán latinsky a jeho autorem byl Kosmas, děkan pražské svatovítské kapituly.
    Kronika stojí na úplném počátku české historiografie a je obecně považována za jedno z nejvýznamnějších literárních děl, které v českých zemích ve středověku vzniklo. Zároveň je to jeden z nejdůležitějších historických pramenů pro poznání českého raného středověku.

    Kosmas se snaží v dějinách najít počátky a také i ospravedlnění současného politického stavu, který je rozhodující měrou formován postavou knížete (krále) a velmožskou politickou reprezentací. Proto se nejedná o dílo jen zaznamenávající faktografickým způsobem dějiny, ale podstatnou složku práce tvoří i ideologický záměr, v Kosmově případě především snaha ospravedlnit nárok Čechů na české území, vysvětlit vznik instituce knížete a vymezit důležitou roli, jakou v politice hraje velmožská vrstva. Kosmas tak formuloval v podstatě patriotickou představu fungování státu. Vedle postavy knížete jsou to čeští velmožové, česká raná šlechta, která má být oporou české státnosti v době Kosmovy současnosti.

    Kronika je určena omezene čtenářske obeci. Vedle vzdělaného kléru se jedná především o velmožskou elitu, která spolutvořila politické dějiny přemyslovského státu. Nedá se předpokládat, že by tito Čechové uměli číst, spíše se v literatuře naznačuje, že měli patřit k posluchačům Kosmovy kroniky.
    1119 - 1125
  24. Konec boju o Investituru

    Počátky sporu je třeba hledat v tzv. clunyjském hnutí, jehož reformní snahy vedly k tomu, že se papež Lev IX. a následně i Mikuláš II. postavili proti laické investituře (tj. dosazování církevních hodnostářů světskou mocí). Za tímto se skrývala snaha o získání praktické nezávislosti na světské moci.

    Naopak panovníci v západní Evropě se snažili udržet systém, který jim umožňoval ovlivňovat církevní dění, tato situace nutně musela vést ke sporu mezi církví a jednotlivými panovníky.

    Hlavní spor vypukl v období papeže Řehoře VII., který se pokusil vyhraněnou situaci řešit. K tomuto řešení si vybral vhodnou politickou situaci a roku 1075 vydal tzv. „Dictatus papae“, kde prosazoval požadavky církve. Papež zde mimo jiné požaduje právo odvolávat světské panovníky. Dále byl poslán dopis Jindřichu IV. (německý král), aby se zřekl možnosti uvádět biskupy do úřadu. Největší odpor se dal očekávat právě v římskoněmecké říši, protože Otto I. Veliký († 973) udělal z církve skutečnou oporu státní moci. Jindřich IV. svolal synodu německých biskupů, kde došlo k vypovězení poslušnosti Římu. Papež na toto reagoval tím, že Jindřicha IV. roku 1076 sesadil a exkomunikoval a jeho poddané sprostil jejich přísahy věrnosti tomuto římskoněmeckému králi. Jindřichovi hrozila reálná možnost, že jej říšská knížata přestanou respektovat a zvolí si nového krále. Rozhodl se proto pro smír a vykonal kajícnou cestu pěšky k papežovi do Itálie (Canossy), kde ho papež nechal dva dny stát před branou, poté ho teprve přijal.

    Wormským konkordátem se uzavřel vleklý spor o investituru (císař se investitury zřekl a souhlasil s kanonickou volbou biskupů a opatů, a s udělením lenních statků duchovním, papež naproti tomu souhlasil s císařovou účastí u voleb.
    1122
  25. Korunovace Vladislava II
    Za pomoc nemeckemu panovnikovy F. Barbarosovy pri potlaceni severoitalskych mest

    Nejstarší syn Vladislava I. a Richenzy z Bergu prožil dobrodružné mládí. Za vlády svého strýce Soběslava I. neměl naději na trůn, odešel tedy do Bavorska, snad k příbuzným. V roce 1136 měl vést pomocný oddíl, který český kníže poskytl císaři; Vladislav přijal peníze na výpravu a uprchl do Uher.

    Po smrti strýce Soběslava I. se jeho postavení zásadně změnilo. Byl velmoži povolán na knížecí stolec, přestože sami přijali před dvěma lety za nástupce syna Soběslava I., rovněž Vladislava. Jeho volba byla kompromisem a římský král ji potvrdil. Jednalo se o další porušení stařešinského nástupnického zákona, podle něhož měl na trůn jako nejstarší Přemyslovec nastoupit Konrád II. Znojemský. V dubnu získal Vladislav od Konráda III. Čechy v léno.

    Vladislav Barbarossovi příslíbil pomoc v plánovaném boji se severoitalskými městy a především s Milánem. Pomoc byla odměněna na sněmu v Řezně tim ze dostal od Barbarosy kralovsky titul.
    1158
  26. Vytvoreni markrabstvi moravskeho
    Fridrich Barbarosa
    pokus o oslabeni Ceskeho kralovstvi
    1182
  27. Premysl Otakar I. vyhlasuje primogenituru

    Při nástupnictví na český královský trůn se primogenitura uplatnila v první polovině po te, kdy Přemysl Otakar I. určil za svého nástupce syna Václava I. Starší seniorát tak vystřídala primogenitura. To přispělo k ukončení bratrovražedných bojů mezi Přemyslovci. Usnadnila to navíc skutečnost, že poslední vedlejší větev panujícího rodu, Děpoltici, ve 13. století vymřela.

    Při nástupnictví na
    český královský trůn se primogenitura uplatnila v první polovině po te,
    kdy Přemysl Otakar I. určil za svého nástupce syna Václava I. Starší
    seniorát tak vystřídala primogenitura. To přispělo k ukončení
    bratrovražedných bojů mezi Přemyslovci. Usnadnila to navíc skutečnost,
    že poslední vedlejší větev panujícího rodu, Děpoltici, ve 13. století
    vymřela.Primogenitura je dědický řád zajišťující přednostní právo prvorozeného při dědické posloupnosti. Prvorozený příslušník dynastie tak získával nejdůležitější části státu nebo právo na nástupnictví. V primogenituře jako následnickém systému mají přednost muži před ženami, prvorozený syn před druhorozeným, prvorozená dcera před druhorozenou, ale nejmladší syn před nejstarší dcerou, dcera před strýcem, starší linie před mladšími liniemi.
    1197
  28. Přemysl Otakar I. ziskava dedicny kralovsky titul
    první český král, kterému se podařilo dědičně zajistit královský titul i pro své potomky.
    Obratne menil spojenectvi a nakonec se mu podarilo kralovsky titul ziskat. Krasna ukazka:
    "Jasnému králi Čechů... když jsme vzali pozorně v úvahu, že ses dal
    korunovat vznešeným mužem Filipem, vévodou švábským, který sám nebyl
    právoplatně korunován,a proto ani tebe, ani jiné nemohl právoplatně
    korunovat, až dosud jsme nepovažovali za vhodné nazývati tě králem.
    Avšak když jsi, napomenut apoštolskou stolicí a námi, opustil švábského
    vévodu a když ses lépe poradil, obrátil ses k nejdražšímu v Kristu, synu
    našemu jasnému králi Otovi, vyvolenému... a on sám tě uznává za krále,
    jak pro jeho prosby, tak pro tvou oddanost nadále tě chceme považovati
    za krále a nazývati králem...“— Inocenc III.
    1198
  29. Zlata Bula Sicilska Potvrzeni dedicnosti ceskeho trunu Přemyslu Otakarovi I.Jedinečnost
    Zlaté buly sicilské bývá často spatřována ve skutečnosti, že českému
    panovníkovi byla královská hodnost přiznána poprvé dědičně. Ve
    skutečnosti tomu tak není. Už privilegium z roku 1158 pro knížete
    Vladislava II. obsahuje pasáž o dědicích královské hodnosti. Přemysl
    Otakar I. vsak musel o dědičnost svého království ještě svést tuhý boj.Fridrich
    II. dále potvrdil, že udělí odznaky královské znaky každému, kdo bude
    zvolen v Čechách. Tím bylo zachováno právo české šlechty na volbu svého
    panovníka. Přemysl Otakar I. se snažil tento nárok šlechty potlačit,
    avšak neúspěšně. Českému králi bylo rovněž potvrzeno právo investitury
    pražských a olomouckých biskupů, při čemž však všechny svobody, které
    biskupové obdrželi od předchozích římských králů, mají být zachovány.
    Pravděpodobně se naráží na privilegium, kterým Fridrich I. Barbarossa
    uznal pražského biskupa za říšského knížete.Český panovník měl být
    napříště osvobozen od všech povinností vůči říši až na účast na říšských
    sněmech, pokud se konaly v Merseburku, Norimberku nebo Bamberku, tedy
    nedaleko území českého království.[6] Stejně tak v případě doprovodu
    římského krále na jeho korunovační jízdě do Říma byl český král povinen
    vypravit 300 jezdců nebo zaplatit 300 hřiven stříbra (náklady na jejich
    vypravení).K větě o návštěvě sněmu v Merseburku jsou připojena
    nejasná slova o tom, že "pokud by kníže polský přijal pozvání, mají mu
    dát průvod, jako někdy jejich předchůdcové, králové čeští činívali."
    Není přesně zřejmé, jaký význam má tato věta v kontextu celého
    privilegia. Polské záležitostí se ovšem vždy nějakým způsobem prolínaly s
    osudy českých králů. První český král Vratislav byl korunován i na
    krále polského. V korunovačním privilegiu Vladislava II. z roku 1158 se
    dočteme o polském censu, který má být vyplácen českému králi. Nevíme
    však, zda tato věta je jen zmateným pozůstatkem historické paměti, či
    zda Přemysl Otakar I. chtěl roli přímluvce polského knížete na říšském
    dvoře konkrétně využít.Zlatá bula sicilská garantovala vnitřní
    nezávislost českého státu a zároveň jeho formálním začleněním do Svaté
    říše římské nabízela českým králům jako říšským knížatům nové možnosti
    aktivní zahraniční politiky. Přispěla tak ke zvýšení prestiže českého
    království ve střední Evropě i k upevnění pozic jeho panovníků jak mezi
    evropskými vládci, tak na domácím poli.
    1212
  30. Bitva na Moravskem Poli
    Smrt P. O. II
    1278
  31. Vaclav II razi grose
    1300
  32. Smrt Vaclava III v Olomouci
    Vymreni Premyslovcu po meci
    1306
  33. Dalimilova kronika
    1310
  34. Zacatek 100 lete valky
    1337
  35. Prazske arcibiskupstvi
    Karlem IV
    1344
  36. Bitva u Krescaku
    Smrt Jana Lucemburskeho
    Cast Stolete Valky bitvu vyhrala Anglie
    1346
  37. zalozeni Karlovy Univerzity
    1348
  38. dekret kutnohorsky
    Vaclav IV.
    Karlova universita cesi vetsinu hlasu 3:1

    Za dob husitství rozdělila diskuse o Wyklifových spisech univerzitu na skupinu českých mistrů kolem Husa, kteří byli pro reformu, a na zahraniční (zvláště německé) profesory, kteří byli proti ní. Roku 1403 byl většinou německých hlasů vydán zákaz Wyklifova učení – bylo prohlášeno za kacířské. Napětí mezi reformní skupinou složenou především ze členů českého národa a ostatními mistry a studenty nadále rostlo a přeměnilo se v otevřený boj o vliv na univerzitě.
    Na jaře roku 1408 se konečně kardinálové dohodli na svolání koncilu do Pisy, kde se mělo vyřešit papežské schizma. K Pise upjal své naděje i Václav IV., který doufal, že se zde (skrze osobu nově zvoleného papeže) vyřeší i problém jeho znovuzískání titulu římského krále, kterým se od roku 1402 tituloval i Ruprecht Falcký. Protože se pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, stejně tak jako Ruprecht Falcký stavěl na stranu římského papeže Řehoře XII., požádal Václav IV. univerzitu, aby se k účasti na koncilu v Pise vyjádřila. Doufal, že podporou vážené instituce posílí svůj hlas během následujících jednání. Problémem se ukázal postoj právě německých mistrů a studentů, kteří se ocitli v těžké situaci. Studovali sice v Praze, ale po ukončení studia měli s největší pravděpodobností směřovat do Německa, kde by se svým vzděláním mohli najít uplatnění. Zde by se ocitli pod pravomocemi Ruprechta Falckého, který jim nyní začal vyhrožovat, že pokud se univerzita postaví na stranu Václava IV., budou muset v budoucnu počítat s následky. Dalším důležitým aspektem věci byl fakt, že kancléřem univerzity byl pražský arcibiskup.
    Této situace tedy využila reformní skupina a její zástupci Jeroným Pražský a právník Jan z Jesenice (Hus se jednání neúčastnil, protože v té době byl nemocný) odjeli do Kutné Hory (resp. na Točník), kde v té době panovník pobýval a pokusili se získat, co se jen dalo. Jestli myšlenka dekretu měnícího hlasy na univerzitě pocházela od českých mistrů či od samotného panovníka, zůstává dodnes sporné. V pramenech se někdy uvádí, že mistři „byli překvapeni“ a z toho se vyvozuje, že se jednalo o okamžitě uskutečněný popud samotného Václava.
    Důsledkem této změny byl odchod německé části profesorského sboru a studentů (celkem se jednalo o cca 800 osob) na univerzity ve Vídni, Krakově, Heidelbergu, Kolíně nad Rýnem, Erfurtu a vedl k založení nové univerzity v Lipsku. Solidárně odešla i řada právníků, přestože se jejich univerzity dekret netýkal. Došlo tudíž k počeštění pražské univerzity a okamžitému úbytku o 80% členů akademické obce.
    1409
  39. Upaleni Mistra Jana Husa v Kostnici
    Ukonceni Papezskeho Schyzmatu
    Bitva u Azinkurtu (100 valka Vyhra Anglie)
    Masakr zajadcu
    1415
  40. Jihlavska Kompaktata
    Dohodnuti mezi Husity a Basilejskym Koncilem
    Jedine co Husite ziskali bylo smet primat pod oboji
    1436
  41. Vynalez Knihtisku v Evrope
    1445
  42. Pad Byzantske rise
    Dobyta Turky
    1453
  43. Objeveni Ameriky Columbem
    Dobiti Granady konec reconqisty
    1492
  44. Martin Luther
    95 tezi Wittemberg
    1517
  45. Bitva u Mohace
    Smrt Ludvika Jagellonskeho
    Nastup Habsburku na Cesky trun
    1526
  46. Augsbursky mir
    Karel V.
    ci moc toho vira
    1555
  47. bitva u Lepanta
    Svata Liga vs Turci
    1571
  48. Rudolfuv Majestat
    Zrovnopravneni katolicke a nekatolicke cirkve
    1609
  49. Stavovske povstani
    Defenestrace
    Zacatek 30 lete valky
    1618
  50. Bitva na Bile Hore
    Fridrich Falcky zvany "Zimni Kral"
    1620
  51. Obnovené Zrizeni Zemské
    1627
  52. Vestfalsky Mir
    uznani nezavislosti severniho Nizozemi Spanelskem
    1648
  53. prvni textilni manufaktura na ceskem uzemi
    1663
  54. turecka expanze
    1100-1700 (1914)
  55. trojpolni hospodareni
    1200-1300
  56. papezske schizma
    1378-1415
  57. francka rise
    481-843
  58. dvojpolni hospodareni
    600-700
  59. Islam
    Mohamed
    7. stoleti
  60. Spravni hrady
    Boleslav I
    zavedeni dani
    935-972

What would you like to do?

Home > Flashcards > Print Preview